Den šestý 7.8. — Zájmový spolek Bludička

Den šestý 7.8.2026

Dnes v noci nám tu pořádně zapršelo, možná i proto se nám ráno tak dobře vstávalo, přece jen za deště se lépe spí. Dobrou náladu se holky Belča, Eliška a Natka rozhodly ještě podpořit taneční rozcvičkou. A krásné ráno pokračovalo i na snídani, kde na děti čekaly čerstvé rohlíčky, marmeláda a kakajo.

Jelikož se nám už tábor pomalu láme na půl, bylo potřeba zvěčnit všechny naše pirátské posádky na památku, dokud máme ještě nějaké čisté a reprezentativní oblečení. A jestli se nám to povedlo, se můžete přesvědčit ve fotogalerii.

Po včerejších diplomových žních byl Vlad od rána v obležení a ze všech stran se ozývalo, kdy už otevře obchůdek. A po focení se konečně dočkali. Ale ne všichni jsou dostatečně bohatí a hned začínají smlouvat a zjišťovat, zda jim vybrané zboží počká, než vydělají dost. Dřív byl Vlad nekompromisní, žádné odkládání zboží a při smlouvání vás sedřel z kůže. Ale dnes? Byla jsem svědkem, že slevu usmlouval i táborník držící bobříka mlčení. Kam ten svět spěje.

Po náletu všech bohatých úspěšných olympioniků vypadal obchůdek spíše poloprázdný než poloplný, rozhodl se tedy náš obchodník vydat na dalekou plavbu za novým zbožím, aby uspokojil veškerá přání našich pirátů.

Před obědem jsme vyzkoušeli sehranost našich posádek v rámci tzv. Hadovek, což jsou různé běhací štafetové hry. Ale nemyslete si, není to žádná nuda, za roky táborů se nám už nasbíralo několik osvědčených záludností a nevím jestli to baví víc děti nebo nás jako pozorovatele.

Na oběd nám kluci připravili opět kuřecí vývar, který zmizel do poslední nudličky a k tomu rizoto, které mělo taky velký úspěch.

Dnešní den se vydáváme po stopách kapitána Barbossy a ten, jak je známo, ukradl prokleté aztécké zlato a byl proklet. A naši vedoucí jsou taky pokladuchtiví piráti, což se jim vůbec nevyplatilo. Postihla je kletba brněnského pokladu a začali se nám měnit na kostlivce. Legenda praví, že pouze navrácením celého pokladu může být kletba zrušena. Ale jak to tak u pirátů bývá, zjistilo se, že poklad není kompletní a zde začíná naše dobrodružství. Děti musely nalít vodu do děravého děla, aby získaly indicii, kde najít místo posledního odpočinku členů posádky, kteří se dnešního dne nedožili a vzali si část kradeného zlata s sebou do hrobu. Z šifry zjistili, že se mají vydat ke třem křížům, kde jak legenda praví hlídkuje nemrtvý a pouze po vyřčení jmen zesnulých vydá klíč k truhle s pokladem. S šifrou si překvapivě celkem poradili, ale v komunikaci s nemrtvým už nebyli tolik suverénní. Místo se sice jmenuje u tří křížů, ale paradoxně v těsné blízkosti je ještě kříž čtvrtý, který z místa setkání s nemrtvým není vidět, proto dětem jediná rada: „Truhla je u kříže“, vůbec nepomohla a kostlivec více sdílný nebyl. Děti tak obrátili každý kámen, zoufalstvím už nevěděli coby a zároveň se bránili pohledu na nemrtvého, který stále jen opakoval „U kříže“. Ale nakonec vše dobře dopadlo, truhla se našla a kletba byla zlomena. A ještě, že tak. Jak už nás někteří znají, tak ví, že využijeme každou příležitost doplnit hru o různé kostýmy a rekvizity. Dnes jsme tedy využili výtvarného umění naší Natálky, která většinu vedoucích proměnila v kostlivce. Tyto detaily hru posouvají úplně na jinou úroveň a některé děti natolik vtáhnou do děje, že se o své vedoucí opravdu bojí. Jako například můj Vašík, který se nám rozplakal, ale ne proto, že by se nás bál, ale protože nechtěl, aby maminka umřela. I některé další táborové děti měly obavu, aby nás stihly zachránit včas. Některým dětem naopak přišel náš vzhled povědomý a jeden nejmenovaný táborník při prvním setkání s nemrtvým prohlásil: „Jé, on vypadá jako moje maminka po ránu.“

Po návratu z daleké cesty na děti v domovském přístavu čekaly těsta na pizzu a další ingredience a mohly si samy vytvořit výbornou večeři. Nadšení bylo maximální! Jen kdyby to tolik netrvalo, ale upéct 24 pizz (a to jen pro děti) prostě chvilku zabere.

Děti jsou v získávání dolárků letos opravdu vynalézavé, pod stromem tu vzniká obrovská stavba z bláta a kamenů, hotové sídliště z doby kamenné, a prý jestli by za to nebyly nějaké dolárky. No nepamatuji si, že bych zadávala zakázku na nějakou stavbu, ale uvidíme co na to komise. Na druhé straně zase pro změnu holky vyzvaly Matesa na turnaj ve stolním tenise a prý by jim měl dávat dolárky, když prohraje. A protože, Mates není žádný pingpongový mistr, spíš naopak, musel pár dolárků dětem odevzdat.

K večeru se ještě chtěl Vlad pochlubit dnešním lupem a otevřel dětem obchůdek, a hned už zase vymýšlely, kde nějaký ten dolárek sehnat. Já zase otevřela poprvé Bobří kancelář a hned vydala 9 bobříků mlčení. Ani nevím, kdy to stihli, vůbec jsem nezaznamenala, že by bylo v táboře větší ticho než obvykle. Na zítra musíme zařadit cílený lov bobříků, letos zaznamenáváme enormní zájem o jejich plnění. Za což jsme samozřejmě rádi, protože bobříci jsou jednou z tradic tábora, na kterých si zakládáme.

Na nedalekém hradě Veveří od dnešního dne probíhá hudební festival, který se ozývá široko daleko, a protože jsme soutěživé duše, pokusili jsme se je přehlušit naší táborovou diskotékou. A aby toho nebylo dnes málo, dorazili na párty i nečekaní hosté – Mates a já jsme se převlékli do nafukovacích kostýmů Axolotla a Žraloka.

To byl ale nabitý den. Tak ahoj zase zítra.